Monte Negro 2008

 

Po několika letech touhy, po mnohoměsíčním plánování a po několika dramatických zvratech se uskutečnila výprava, která ( jak napsala tK ) zase posunula hranice našich možností.

 

Učastníci zájezdu : já, Svatka Rozsypalová, Míra a Dana Koláři, FM a Vlaďka Basleři, baslerobus většinou řídil Pavel Vepřek, Peťa a Lucka Štěpánci, Petr, Majka a Renča Hnykovi, Zdeněk Kubásek, Franta Hrníčko, Petr Winkler a jeho tranzit.

 

sobota 19.7. – první den bez deště

Na sraz v US dorážejí snad všichni v čas, překládání podezřele objemné bagáže. V 7hod vyrážíme s tranzitem posbírat zbytek, naplněný baslerobus míří přímo na checkpoint. Když za Prostějovem potvrdím Brnu čas, tak mi dojde, že jsem doma nenaložil dost důležité věci. Mažeme zpátky, osádka čekající 2,5hod na pumpě se lehce spaří, nervózní baslerobus zatím vyráží na jih. Ve 12:30 už plný tranzit opouští ČR, za hodinu je před Bratislavou výprava komplet a může proběhnout seznamovací brífink. Jedeme přes Tatabanyu, Budapest (16h), Szekszard, Mohacs, Udvar, Osiek, Šamac (21:30) a dál do BiH.

 

neděle 20.7. – druhý den bez deště

Kolem 2hod volíme vysoko nad Visoko vrcholový bivak, ráno ale nejsou očekávané výhledy, v 7hod vyrážíme dál na Sarajevo, krásným údolím Bystrice do Foči, odtud po silnici E762, která je široká možná 3m a značky omezující rychlost na 30, někde i 10 km/hod bych si netroufl ignorovat, ve dvou kempech pod námi jsou i autobusy ! V 10hod jsme na Ščepan Polje, dutyfree shopy jsou nefunkční, platíme „dálniční“, baslerobus je vpuštěn i bez OTP, celníci naštěstí upouštějí od prohlídky vozidel neb si uvědomí nebezpečí zavalení vyhřezlým materiálem ( moje doporučení jídlo na 2 dny si někteří upravili snad na 20 dní, prý se vezl kromě jiných krámů i fén ! příště důsledná kontrola zavazadel před naloděním ! ). Jdeme se projít k Taře, koupou se jen někteří. Údolí Pivy se smělým mostem, 150m vysokou přehradou a tunelovou křižovatkou. Trefujeme odbočky a auta šplhají nahoru, kde dojde na výhledový piknik. Todorov do (1.840) najdeme až na podruhé, přebalení, natankování, v 17hod vyráží sk.T do hory, Prutaš (2.393) shora je obyčejný, Škrčko sedlo, u rozcestí nad Škrčko jezerem končíme (cca 1.880), hospodyňkám není líto vody na nádobí, větrná hvězdičková noc.

 

pondělí 21.7. – třetí den bez deště

Ráno vyrážíme v 8hod přes sedlo Samar k Zelenému viru, izvir je tak na brčko, přírodovědná koupel, sloučení se sk.A, sedlo Velka Previja, Bobotov Kuk (2.523) 13hod. Ostatní se vraceli přes sedlo a dolů nepříjemným suťákem. Já se Svatkou jsme to zkusili směrem na Bezimeny, neobnovené značení, chvílemi to bylo podle mne i lezení, sype se to, plotna uprostřed, pod skálou to neodpovídalo popisům, v balvanech jsme ztratili značku, bereme to dolů kudy se dá, obdivuji Svatku v rozpadajících se botách, dole to raději uhnu doprava na značku od Bobotova, v 16hod jsme u Ledové jeskyně. Ostatní už odcházejí do Žabljaku, na další den v hoře nemá nikdo chuť. Jdeme také dolů přes stary katun, je to nekonečné, ve 20hod jsme u jezera (cca 1.400) vtaženi do hospody. Postupně se dáváme dohromady, spíme v kempu na druhém konci Žabljaku.

 

úterý 22.7. – první normální den

V noci bouřka, prudké ochlazení, mlha, mrholení, celý den vytrvalý déšť a bouřky, flákání v Žabljaku, jen ten 450g steak byl makačka, večírek v kuchyni. Zprávy : je to nadlouho = plán je v …

 

středa 23.7. – druhý normální den

Sms přítel nepotěšil, předpověď špatná, ani u moře nic moc. Nevěříme řidičům vločky, než se na chvíli ukáží bílé kopce. Balíme se v altánu, v 10hod prcháme za stálého deště. Most přes Taru, Mojkovac, Kolašin, monastýr Morača ( VB zapaluje 2 svíčky za teplo a návrat ), kolem 16hod najdeme Medurječe už v lepším počasí, občas i sluníčko. Spíme na soutoku na obvyklé louce. Jdu s MK ověřit, jestli nebude problém se spaním, že se ptáte, rakija. Útočná skupina si úspěšně troufá i na místní obchodohospodopekárnu, postupně donášejí vodu, sýry, domácí chléb.

 

čtvrtek 24.7. – třetí normální den

V 9hod vyrážíme za slušného počasí do kaňonu Mrtvice, později i vysvitne slunce, pohádkový les a místa jako kaplja žalju nebo plaža mne oslovují víc než vystřílená cesta, nahoře už je placka, ale ty stěny dokola ! ve vesnici Velje Duboko jsme kolem 14hod, ale palačinke mají zavřeno ( už dlouho ), v průběhu bojovky na grlo začíná konečně pršet, později i leje, někteří se vracíme po cestě, je to hodně dlouhé, naštěstí chytáme stopa, řidiči kouří, od aut létají jiskry, je to o něco rychlejší než chůze, kolem 19hod jsme v kempu, postupně se objevují ostatní, po 20hod i FBM, k večeru přestalo, ale v noci zase prší.

 

pátek 25.7. – čtvrtý normální den

Ráno to není zas tak beznadějné, se zpožděním vyrážíme na Moraču, při zastávce pro chleba baslerobus trucuje, vzpamatuje se až zahanben místní konkurencí, hledáme nasedací místo, podle tunelů je to naprd, podle silničních km je to lepší, auta posílám před Podgoricu, za našeho nízkého stavu ( a vody dolů snad ubývá ) jsou to stupně/peřeje a mezi tím WWnic, projíždíme kaňonem, plným fíkovníků do něhož se shora sypou odpadky,  za řevu cikád, ve vodě je spousta vraků aut a hadi, první těžké místo skoro koníčkujeme vpravo, druhé opravdu obtížně přenášíme vlevo ( před oběma jsou lanové mostky, mezi těžba štěrku ), první podstupeň by se dal, kdyby tam nebyl zbytek náklaďáku, druhý má hodně úzké průjezdy ( hrdinní Kotlíci ), v Bioče jsme v19hod ( do 3km/hod ), přivolávám baslerobus, aby odvezl váznoucí raft, s ním končí i Štěpánci, zbytek urychleně vyráží na zbývajících 7km. Ale dvě hodiny světla se nekonají, zatahuje se, trochu prší, rychle se stmívá, jedeme na doraz, když se ptám po čtvrté lodi neslyším odpověď, doufám, že se nacpali do auta. Konečně se kaňon otvírá a po chvíli vidíme světýlko – tranzit na tábořišti. Čtvrtá loď tam není, jdu s blikačkou co nejvýš po štěrkové kose, teď se dá jen čekat a doufat, těch několik minut, než se z úplné tmy vyloupne FH+Renča, je hodně dlouhých. Je 21hod, že jsem to v Bioče nezastavil všechno byla hrubá chyba. Dolní část kaňonu může být za světla hodně pěkná.

 

sobota 26.7. – čtvrtý den bez deště

Ráno to vypadá na slunce, šopujeme a vyrážíme na Cjevnu ( moc jsem nerozhlašoval co nás čeká, i když v odkazech byly fotky ) měl jsem připraveno 10km, po včerejšku posílám auta do poloviny. Vyrážíme před 12hod, vody je tak akorát, občas je místo i na pádla, čtyři místa překonáváme dost obtížně ( 2m vodopád, spadlý balvan, úžina kam se nevleze ani pálava ). Když ucpu kajakem minitobogán a PH mi pomáhá rozkročen přes řeku, tak se vylezu podívat ven, kde jsme : ještě před mosty, je 15hod, jedeme do 1km/hod. Dá se zde z hloubky 10m pěkně vylézt, tak volám auta a končím to. Den je společenský ( řidiči byli na pohřbu, hospodu nám obsadila svatba ) a policejní ( PW šel málem do kazně za nezapnutý pás ). Jedeme směr Šavnik, čas nevypadá špatně, tak zařazujeme odbočku ( asi 8km ) na monastýr Ostrog o němž MH tak krásně četla. FBM si na cestu dolů chtěl raději koupit svatý obrázek do auta, což mu VB nedovolila, dolů sice sjeli v pořádku, ale ... Odbočka zabrala o 1,5hod víc, než jsme čekali, + policejní folklor za Nikšičem = před setměním a před rozcestím na Šavnik to zarážíme okolo domku ochotné babči, nakonec je i brífink, co jsem chtěl nechat raději na ráno, krátký večírek je na zahrádce zavřené hospody ( zvláštní znamení : ani za ní nebylo smetiště ).

 

neděle 27.7. – pátý normální den

Vyrážíme v 8hod, začátek Nevidea by se potmě hledal špatně, nacházíme ho před 10hod, těsně před námi doráží i komerční skupina, pečlivě ji obhlížíme a zpovídáme amatéry co tam byli včera. V 10:45 vyrážíme bez VB, která nemá zájem se courat ve studené vodě, té je asi relativně dost, byť vodočet je na nule. Po nakouknutí se od prvního skoku vrací Štěpánci, dál pokračuje 10ks XT. Brodění a plavání, lození po kluzkých skalách, skoky i z poměrně velké výšky někdy do malého prostoru. Cestu hledají tykadla asi nejvíc FH, ZK ( ve 3/4neoprenu ! ) a SR, v jednom zajímavém místě pronikne dopředu nečekaně jinak většinou poslední FBM, předskakuje i DK. V jednom místě si pomáháme házečkou, prsty máme obroušené jak se snažíme udržet na skále až do místa odkud se dá skočit ( nebo neškodně spadnout ), ani gumová kolena a zadky neoprenu neudrží vše. Jeden chybný došlap, kopyta hore, hlavou do skály a potom se sunu po hlavě kamsi dolů, naštěstí jen kousek a přes vybavení nejsem ani potlučen. Někde kolem poloviny je širší místo kam zrovna posvítí slunce, všichni se tam hrneme ohřát, mikropiknik. Později začíná pršet ( až do kaňonu ), začínáme toho mít dost, dochází chuť fotit a to vytěsňujeme myšlenky, co by se stalo kdyby se někdo zranil, od čehož nás občas dělí decimetry, ne-li míň. Ten možná poslední skok stál za to, ale když musíš, tak musíš. Konečně se to otevírá, je 15:30 a nacházíme stezičku, v 16hod jsme nahoře vítáni VB, v 17hod v kempu. Auta odvážně přejíždějí na lepší kempoviště, zůstáváme to tady vydýchat. Všeobecná shoda : nevím jestli bych do toho šel podruhé. FBM chodí a nalévá, dokud mu to jde.

 

pondělí 28.7. – šestý normální den

Snažíme se odjet v 7:30, ale po průjezdu řekou baslerobus trucuje, když to trvá moc dlouho je vytažen a roztažen, vyrážíme s 2hod zpožděním, 10:45 Žabljak, nákupy, přesun na splaviště, přebalení, „krvavý“ permit, ve 14hod jsme na Taře, 17:30 Radovan Luka, nově přebudované zařízení, zjednáváme večeři za 10E, která těžce zklamala + během ní krátká ale vydatná přeháňka, trocha družby s olomouckou partou.

 

úterý 29.7. – pátý den bez deště

Vyjíždíme 9:30, ve 12hod ústí Sušice, 13:30 Bijeli Brijeg nad Brštanovicemi, tady „obědváme“, 17hod Ščepan Polje. Tara opravdu teče, rychlost vychází cca 7km/h, orientaci v kaňonu usnadňují cedule, jinak i ústí bočních kaňonů lze přes stromy přehlédnout, kaňon není moc sevřený, možná jsem čekal víc, ale už jsme něco viděli, za ty prachy by alespoň mohli posbírat pneu. Vodácky horní 2/3 ne příliš náročné peřeje mezi kterými to příjemně teče, přesto jsem zde Svatku vykoupal. Spodní úsek je zajímavější, tak dlouhé úseky tak vysokých vln jsem asi ještě nejel, ale technicky jednoduché, přehledné, bez většího manévrování a bez složitější vody, pořádný „bazének“ byl jednou, ale FH s Renčou si zde pěkně zaplavali. Na Ščepan Polje porušuji vlastní instrukce a jdu hledat auta v plavkách, na přechodu jsem málem zastřelen, auta se složitě dostávají dolů, naházíme materiál, zpět je to jednoduší. Operativně měním plán a kempujeme v19hod v Plužine u maršála, dáváme do pořádku věci, asi nejlepší večeře, kdo měl jehněčí nedal ani ochutnat, na pozdě příchozí se dostaly zbytky výborného kubykubikuly, vranac tekl proudem až do zavíračky.

 

středa 30.7. – šestý den bez deště

Odjíždíme před 11hod, to už jsou někteří po koupeli, Nikšič, Podgorica, v Cetinje na „magistrále“ rychle řešíme defekt u tranzitu, zároveň propuká vzpoura baslerobusu pod vedením VB, která každý den pochtívá moře, nakonec odjíždějí přímo k moři do Kotoru. Tranzit pokračuje na Lovčen, protože výhledy nejsou ideální dožadují se jiných atrakcí, po 16hod sjíždíme desítkami serpentin dolů do Kotoru, kde narážíme na sk.B. Kotor je nejkrásnější shora, po 19hod odjíždíme, nakonec do kempu v Zelenika před Herceg-Novi, kde se mj. pokoušíme řešit zítřejší program.

 

čtvrtek 31.7. – sedmý den bez deště

Ráno v 7:30 vyrážíme ( já, SR, PŠ, Basleři ) na Orjen, po cestě se FBM probouzí a žene tranzit do Orjen sedla ( 1.600, hodina po makadamskom puti ), odtud vyběhneme za 3/4hod na vrchol Orjenu ( Zubački Kabao 1.895 ), aby se po návratu jelo dolů, stavujeme se na planinarskom dome, kde nechtějí pochopit, že chceme jejich oběd, ve 14hod zpět v kempu, kousek moře, po 16hod odjezd, hodinka na hranicích, po 20hod kempujeme v Živogošče, kde se jdeme rozšoupnout do restaurantu.

 

pátek 1.8. – sedmý normální den

Odjezd 8hod po rychlé koupeli v klidném moři, jedeme správnou cestou, akorát na ní končí asfalt, do etnicky vyčištěného Kaštelu Žegarskeho na Zrmanju, kde jsme v 11hod, přes prázdniny zákaz raftů, hledání vysedacího místa Miškovici resp. nejlepší cesty k němu, 13:30 jsme na vodě ( stav 24cm ), v 17hod na konci, Vinetou tady měl tak dvě klapky, dva velké stupně ( 10 a 4 m ) a několik menších sjízdných ( slovinská Krka se mi líbila víc ), řidiči jedou bravurně, Basleři na jednom stupni lámou a zalévají rio, ke konci kape, něco po dojezdu i prší, PH je celý mokrý, JB fofrem mizí, poslední vaření, naložení aut, v 19:30 vyrážíme domů přes Zagreb.

 

sobota 2.8. – osmý normální den

Na HR/SLO hranicích 2,5hod popojíždíme ( v protisměru je to ještě horší ), v Mariboru chvíli hledáme správnou cestu, když už se vidíme skoro doma, tak v 7:30 asi 70km před Vídní nevydrží kardan baslerobusu, naštěstí vydrží nádrž a je zde jediná mezera ve svodidlech široko daleko. Přítel na tlf mj. dodává kontakty na odtahovky,  rozjíždí se celostátní záchranná akce. Tranzit pokračuje do Mikulova, pasažéři baslerobusu odcházejí z dálnice čekat na odvoz. V 11hod přijíždí odtahovka, p.Kretén nezvládá nakládku a proráží nám pneu, pomalý průjezd Vídní + bezpečnostní přestávka, Mikulov 15hod překládka materiálu, v Břeclavi se jdeme posilnit na odtah, v 16:30 doráží FBMbrácha nečekaně s kardanem ( Basleři mají mazd skoro jak Štěpánci trabantů ), za 3/4hod je baslerobus uzdravený a před 20hod je v Zábřehu ( pršelo někde po cestě ).

 

Poznámky : Černá Hora je nádherná země se spoustou nahuštěných krás, jen kdyby alespoň s odpadem nakládali lépe, Tara nejhlubší evropský kaňon, Nevideo poslední evropský  projitý kaňon, kde údajně potkáte méně lidí než na Mt.Everestu, limonáda = voda z kohoutku se živým citronem ( dražší než pivo ), PW je výborný expediční řidič

 

Sumář : najeto 3.800 km ( bez vracečky ), na vodě 102 km ( Morača 25, Cjevna 3, Tara 63, Zrmanja 11 ).

 

Peníze cca : doprava 4.800, kempy 650, permity 1.800, atd, jídlo mimo.

 

Externí pomocníci : internet, Trojani + Piff, Marek Šamanič, Tomáš Burdych, P3M, Louda a Marťas, Ešus jako přítel na telefonu.

 

Aktuálně

V galerii je výběr z výběru fotek od FWJ z letošního výjezdu na balkán.