Jižní Rakousko 2012

„Zájezd, co měnil jména“ – začínal jako RakIt, pak to byly Korutany a nakonec z něj je jižní Rakousko 2012 – cestovní zpráva

Účastníci : FWJ, Honza Ešus (pálava/y), Míra+Dana Koláři (pálava/baraka), Peťáček+Jana Štěpánci (pálava), Petr+Renča Hnyci (rio), Petr Winkler (tranzit s vozíkem).

 

Pátek 3.8.  – večer dorážejí Hnyci do Šumperka, pivo ani večírek není, jenom pavouk.

 

Sobota 4.8. – vzhůru dolů do Korutan

Po 6hod vyjíždíme ze Zábřeha, před 7hod jsme v Brně, v 7:30 vyrážíme směr jižní Rakousko, po cestě se zápasí s navigacemi a zastavuje možná u stejné lodičky jako před 6lety. Z dálnice sjíždíme u Poggersdorfu a obhlížíme ř.Gurk, nakonec volíme úsek mezi dvěma jezy z Unterbruckendorfu na začátek Brücklu, asi 6km, psaná ww2 je přehnaná, ale teklo to, za hodinku jsme dole, takové svezení na začátek, voda 16°C. Z dálky obhlížíme hrad Hochosterwitz a Längsee a končíme v příjemném kempu u Bernaichu, kde je první krátký večírek a bouřkové honění.

 

Neděle 5.8. – přesun do východních Tyrol

Přejíždíme k Lienzu, obhlížíme řeky a kempy, kempujeme v Amlachu na podezřelém klajmu hodně daleko od WC, a vyrážíme na ř.Drau (slalom und wanderstreke) za údajného stavu 80cm. Voda je kalná, má 11°C a je jí dost, přihlížející nám vyjadřují obdiv. Na vodu sedáme pod tělocvičným klettersteigem a už to sviští, šidíme to, jak se dá, Hnyci se někde otočí, pod soutokem už se jen vydýcháváme a vyhýbáme se největším vlnám, na spodním vodočtu jsou 2m, končíme u žst. Nikolsdorf, 17km za 1:45hod ! vršek ww2-3, spodek 1-2, zasloužené slunění, vychlazené plecháčky vč.veselé limonády. Po návratu bazének a čepované pivo na žeton. Na zítřek nám hlásí stabilní pěkné počasí, tak je třeba jít do hory. Už po tmě se vytahují a zkouší úvazky ( výhody levné horovýbavy dle PH : nestojí moc a vydrží až do smrti ! ), kdyby náhodou byly potřeba.

 

Pondělí 6.8. –  Schobergruppe

PW nás přiváží v 9hod na Rottmanalm do 1.894mnm, zde v odchodovém zmatku (všichni mi utekli) zapomínám jedinou mapu, kterou si horský vůdce odmítl vzít. Za slunce jdeme přes Goisele 2.433 na Schleinitz 2.904. Od Sattelköpfe 2.697 přichází pár lidí, tak je jasné kudy dál a že je čas se okšírovat. Hřebínek je krásný, vzdušný, dlouhý, chybí nám helmy a kazí se počasí, na konci už prší a je spousta hodin. Sestupujeme k jezeru a pokračujeme už za lepšího počasí a nálady, kterou ale ohrožuje časový skluz a absence signálu, poslední sešup a na Seichenbrunnu v cca 1.600mnm a 20hod hodně rádi vidíme PW. Po příjezdu do kempu začíná lejt a tak můžeme jít do spacáků nechat se uspat.

 

Úterý 7.8.- ažůro dole i nahoře

Gail klesnul na hranici NV(60cm), tak není na co čekat, v Mauthen dost dlouho hledáme vysedací místo, jedeme dolní část od mostu Birnbaum – Nostra, kde nasedá i Belgičan zdravící „dobry den“. Všechno krásné : počasí, údolí, voda, řeka (takhle si PH představuje alpské řeky), obtížnost akorát, vlny i technika, až pod poslední mostek. Jedeme s Ešusem zrovna první, jaksi divně kolem skály, pak dostaneme facku a stojíme (hned vím, že jsme ve válci, co ho popisují Delfíni), ručičky na prasknutí a loď se nehne (nevidím Ešuse vzadu, loď mezi námi pod vodou, Kotlíky co hleděli, co tam děláme, až zlomili pálavu o balvan, Hnyky co netrefili vhodný šutr, aby zastavili, tak zastavili o nás) a najednou šup a jsme venku, pár záběrů a jsme u břehu, Hnyci si zaplavou ve 13°C, Renča i pro kameru. Dojíždíme zbytek ze 14km (za 2,5hod) ww2-3 o 11%o už bez veselých příhod, pod jezem jsou plecháčky a koupačka. Nádhera ! Po návratu do Amlachu jdeme na procházku do Lienzu, kolem vodočtu na slalomce, kterého jsme si z vody nevšimli ! je na něm 80cm, ale v řece je vody výrazně méně, než když jsme ji jeli. Isel na střední vodě (320) připomíná i hustotou předloňský Inn pod mysliveckou lávkou a vysedací místo považuji dlouho za vtip. Zpět jdeme opět kolem slalomky, v řece je vody jako v neděli a na vodočtu 1m ! to asi ta přehrada. Pěkný kytarový večírek.

 

Středa 8.8. – Lienzer Dolomiten

Vyjíždíme k Lienzer-Dolomiten-Hütte do 1.600mnm a postupujeme neéterickými mlhami (kromě PW a Ešuse, který prohlašuje, že v pondělí překonal své plány) po Rudi-Eller-Weg a pěkné Piccolo Ferratě (na velké nemáme morál) a trochu dolů ke Karlsbader Hütte na břehu Laserzsee, zde je setkání se sk.B a koupačka pro odvážné (Jana), za chvíli jdeme už společně zpět po cestě. Slunce, které rozpustilo mlhy, pomalu ustupuje mrakům a občasné kapce. V Lienzu znovu omrkneme Isel včetně fallu, v kempu instalujeme krosčenkoplachtu s holandskou tyčkou ( pravděpodobnost srážek 0% ), pod ní je velký kytarový večírek a programové zasedání, na Isel se nikomu nechce a raději nebudeme hledat kemp v pátek večer.

 

Čtvrtek 9.8. – repete a zpět do Korutan

Dopoledne ještě za slunce jedeme znovu Drávu, opět od Dolomiten Waldschenke, tentokrát je na vodočtu opravdu 80cm, vylezly kameny, je to trochu techničtější a některé šluchty hlubší, v jedné zabalancujeme a další šťouch nás otáčí, potaháme se s Ešusem o loď, ale rychle nasedáme, končíme po cca 7km u Tristachu. Vracíme se dobalit a už za deště odjíždíme přes Spittal a.d.D. do Seebodenu na břehu Millstätter See, zde končíme v kempu Winkler, nastrčíme PW, ale místo slevy musíme všichni nastoupit před budku, ale plac je pěkný a WC blízko. Ještě vyrazíme na obhlídku, zbrzdí nás déšť, splutí Seebachu by mělo také háček, začátek Lieserschluchtu (ww3-4) nás rozhodně neláká, hledáme s MKK vysedací místo a najednou jsme sami, MKK se vrací do kempu. Já se jdu podívat po značce do schluchtu, jde ale vysoko v lese, voda je spíš slyšet, dojdu na konec a než se vrátím, ještě sejdu k řece. Na mostě se suší 2 baraky a 3 ostraváci, dávám řeč, ale nejvíc by mi řekl čtvrtý, co jel pro auto. Chci to prohlédnout, tak jdu zpět po silnici, je tam provoz, raději jdu za svodidly po betonu, najdu vodočet a vysedací místo, už mám na dohled začátek, když tu policie. Že se chovám nebezpečně, jestli mám doklady, kde jsem ubytovaný, lovím v hlavě slovíčka, že nemám problém, ani ho nechci dělat, ale musím do auta, odveze mne až před kemp a mrkne do pasu, večeře byla ještě teplá.

 

Pátek 10.8. – české Rakousko+ mám to zadarmo !

Je pracovní slunečný den, tak jedeme na Möll mezi přehrady, sedáme ve Flattachu za stavu 190cm, poměrně velká, rychlá, přehledná řeka, první část 6km, ww1-2, 4%o, druhá 10km, ww2-3, 7%o, ne moc špinavá voda, 10°C, obtížnost dělají vlny, takové pohoupání pro komerční rafting, po 2,5hod končíme na vzdutí v českém kempu s točeným Ostravarem. Štěpánci strhnou houpací síť, hrajeme pinec, když tu přichází nabídka na tandemparaglajd zadarmo. Peťáček neodolá, zatím co někde nahoře čeká na správnou chvíli, my čekáme na něj a paříme, nakonec i veselou sodovku, Jana řeší co kdyby, ale Peťáček se nakonec vrací a my taháme z ochotného guida rozumy, po 19hod odjíždíme.

 

Sobota 11.8. – zase nepršelo

Opět Möll, tentokrát horní, jedeme proti proudu, nad Mörtschachem už se nám to nezdá, tak se vracíme a sedáme zde (s Ešusem raději na singla), je to kličkovaná (Winklern cca 110cm), ale dá se, za lepší vody by to bylo hodně pěkné, vršek 5km, ww2-3, 10%o, spodek 10km, ww1-2, 6%o, voda 10°C, 2,5hod do Lamnitz. Zpět se stavujeme ve Flattachu (voda teče, cca 175cm) a jdeme do Raggaschluchtu, po 2hod pokračujeme do kempu pořádně uvařit, při čemž nás zaskočí karavan na dálkové ovládání.

 

Neděle 12.8.- vrcholný den ?

Za stavu 155cm vyrážíme na Lieser, že to zkusíme a uvidíme, v 11hod kousek pod Gmündem pod dálničním mostem začínáme horní úsek (6km,ww3, 16%o), skoro vzápětí následuje cca 2m kamenný skluz, zmate nás, že první Kotlíci jedou přímo, prošvihneme možnost zastavit, zapomenu, že se má jet vlevo, vezmeme to zrovna do průrvy, jdu brutálně na pádlo. Kotník mám ve smyčce z kleku, v jedné ruce pádlo, druhou se držím lodě, abych měl hlavu co nejvíc nad vodou, volnou nohou se snažím dostat ke břehu, zdá se mi to dlouho, ale uplavu tak 50m. ( Později vydedukujeme, že jsem vypadnul z lodě a Ešus se pak otočil na druhou stranu, těch 11°C si užil podstatně méně. ) Ostatní to nějak přeskáčou a jedeme dál. My jsme ve vodě nechali nervozitu a možná si to i trochu užíváme, byť obtížnost je značná, takové polité schody s úzkými průjezdy kolem skal proložené řádnými šluchtami. Dnes obzvláště pádluji v záklonu a vůbec se snažíme co nejméně nabírat. Jezdíme většinou třetí za Kotlíky a Hnyky, jednou jde voda vlevo ke skále a Hnyci doprava, než nám dojde, že PH uplatňuje taktiku „lépe pěkně uváznout, než špatně najet“ tak sedíme taky a kameraman PW si nás vychutná. Jindy obdivujeme pohotovost a obětavost Kotlíků, kdy nás Dana naviguje z balvanu do hodně nepřehledného průjezdu a až dodatečně zjistíme, že jim řeka trochu pomohla. U Nickelbauerbrücke nás čekají plecháčky a svačina, a to vždy potěší. Spodní úsek (7km, ww3, 8%o) by měl být lehčí, ale není ! Je to pořád stejný nášup, zklidní se to až na dohled ústí Seebachu. (Mám sice pocit, že schlucht, s výjimkou nájezdu, není o moc těžší, ale dnes už evidentně ne.) Nacházíme výstupní místo na chodník za hospodou, které shora není vidět a po 4hodinách končíme. (Naše otočení bylo jediné, ale viděl jsem tam spoustu míst, kde by to taky šlo.) Hromadně jdeme zaplavat do teplého? jezera (24°C), převlečeme se do svátečního a vyrazíme do hospody na slavnostní večeři.

 

Pondělí 13.8. – další spolkové země

Balíme jezerní kemp a přes vařícími auty opředený průsmyk Katschberg 1.641mnm vjíždíme do Salzburgska. V Tamswegu (cca 105cm) po 11hod sedáme na ř.Mur, čeká nás ke 20km, ww2-3, 6%o. Lehčí začátek nám zpestří cyklobouračka, před Madlingem je vysoký šikmý stupeň a za ním „gibraltar“, možná by šel i vpravo, ale raději jedeme vlevo (jen ne středem). Pak si to už užíváme všichni (PH: „já ti snad odpustím i ten včerejšek“ ), krásná řeka, peřeje, vlny, dost čistá voda 10°C, peřej pod vodočtem Kendbruck (1m) na pálavě stojí za to, vjíždíme do Štýrska a před 15hod končíme ve Stadlu vlevo pod mostkem. Popojedeme zakempovat, vyrazíme na prohlídku, Jana vytahuje nezvěstný plecháčkovník a dožaduje se pochvaly, po setmění večírek, objevuje se dost lahví veselé sodovky, konečně se dojídají i putovní vlhkuvzdorné slané tyčky, plodnou uměleckou atmosféru krátce po 22hod utne pan domácí.

 

Úterý 14.8. – den poslední

Ráno mám ve stanu 13°C (jinak bylo 17-19°C), naposledy balíme, kemp byl nakonec nejlevnější, zastavíme na chvíli v Murau, jedeme z Frojachu do Lindu asi 8km, psaná ww1-2(spíš 1), široká řeka, větší vlnka se musí hledat, opalovačka, kochačka, za 1,5hod jsme dole, posušíme, pobalíme, pojíme, ve 13hod vyrážíme směr dálnice, dopravní komplikace nás ženou na dohled Maďarska a Slovenska, ale v 19hod už sedíme v Brně u buchtiček a po 21hod zavírám US.

 

Doma zůstala Jiři a Svatka, MH odjela do Londýna vrhat (stíny) a skákat (do řeči).

PW nebyl ve své kůži, kromě slavnostní večeře jsem ho snad neviděl jíst, ztrácel se na dlouhé procházky. PH třímal v ruce navigaci i cestou na WC, byť většinou hledal kešku nebo wifinu.

Návrhy nových přezdívek : Peťáček = Plecháček, Janinka = Pralinka, Jessie = Mr. 0%.

Placení : kempy jen hotovost, některé supermarkety braly jen debetní karty (kreditní ne).

Vysvětlivky : veselá limonáda = radler, veselá sodovka = myslivec apod. někdy v neoriginálním obalu.

Padlo 170 plecháčků, vč. nakonec úspěšných radlerů, nejhorší a nejlevnější byl rakouský gambáč.

 

Sumář :

TPW najel skoro 2.200 km, 2 dny v horách.

Řeky : na vodě cca 116 km, obtížnost ww1-3 ( ta je vždy subjektivní, ale vnímal jsem velký skok mezi ww1-2 nebo 2 a ww2-3, vše kajak.at ).

Peníze : doprava 3.650, kempy 2.800.

Externí pomocníci : internet, PHSP (Petřin historický samizdatový průvodce), Jessie jako přítel na telefonu.

FWJ dys.

 

Aktuálně

V galerii je výběr z výběru fotek od FWJ z letošního výjezdu na balkán.