HROŠÍCI

Na moji otázku „A kdo příště ?“ ze zprávy o BobrCupu 2007 hrdinně odpověděla jen velitelka : v roce 2008 předvedla davům topení v dětském kajaku v bazénu pod skluzavkou ( kam zapadla ta dramatická fotka ? ), loni nakonec jemnou rukou zvládla labilní sjezďák.

Nic z toho jsem neviděl na vlastní oči, ale začal jsem mít absťák. Začátkem letošního roku jsem se rozhodl postavit vlastní tým, pečlivě vybral členy a pak jim to oznámil. Jejich reakce byly bouřlivé a ne zcela publikovatelné. Ale já se nevzdal a dále je zpracovával. Nominovaný cyklista se nedal, Romanovi Štáblovi se běžet nechtělo, ale nabídl se na kolo. Tak jsem s blížícím se termínem závodu začal shánět běžce. Když se na netu objevil asi tradiční termín závodu první říjnovou sobotu, tak jsem měl na pátek už zorganizovaný společenský večírek a začínalo to být dost zajímavé.

Mezitím jsem vymýšlel image týmu. To bylo poměrně jednoduché : když se řekne bobr, tak se mi vybaví ten „vtip“ proč má placatý ocas a název týmu byl jasný, vhodné doplňky vytvořila Jiři.

Běžce jsem už měl, a pak zase ne, někteří oslovení měli trapné výmluvy ( málo natrénováno, příliš vlhká trať ), pak začínal tlačit čas, na některé jsem vzpomněl pozdě ( Petr Hnyk, Jirka Peterka ) a dny ubíhaly. V nouzi nejvyšší jsem dostal bláznivý nápad : holt se obětuji sám, a FBM ukecám na kajak. Tak se i stalo.

Pro připomenutí, Bobrcup má tyto části:

1.       Běh kros cca 15 km ( 5krát brod přes řeku )

2.       MTB Cross-country 25 km ( 3krát brod )

3.       Sjezd na divoké vodě 6 km ( obtížnost dle množství vypitého rumu až „na hranici sjízdnosti“ )

Zahájil jsem týdenní intenzivní psychologickou přípravu. Dvakrát jsem se pokusil i o běh, spíš abych věděl co na sebe. Beru každý čas pod 3hodiny. Největší strach jsem měl z toho, že zkolabuji před předáním štafetového kolíku. Ve středu si FBM přijel pro výbavu, že bude trénovat, byl trošku vyděšený, díval se na web a viděl tam ty karbonové zázraky. Ve čtvrtek jsem zachytil zprávu, že pro vysoký stav zrušili brody, a reakci „co to bude za extrém, vždyť není ani první povodňový stupeň“.

V sobotu vstávám po pěti hodinách spánku a spěcháme do Litovle stihnout registraci psanou do 9hodin. Zjišťuji, že je psaná do 9, aby to do 10 stihli. Ve frontě je pěkná kosa, ale se stoupajícím sluncem den postupně krásní. V 10:30 je výklad tratě, to už jsou tu Štábli, a organizátoři zařazují běžcům první dva brody s tím, že na ně musí mít vestu od vodáků. S tím jsem nepočítal, ale Basleři v silné sestavě přijíždějí za chvíli. To už se to všude hemží dresařama, co se rozcvičují takovým způsobem, že bych pak už nikam nemusel. Tak převlíct a na start. Registrováno je 249 týmů. Řádím se úplně dozadu, aby mne nepošlapali, rozesmějí mne dva, co se mne ptají, jaký mám čas z loňska.

START ! Lehce vyklusávám na chvostu ( nechci přepálit začátek ), ale u řeky mne překvapí, jak daleko je za tu chvíli čelo. Voda ( nebo spíš bahno ) v řece se vaří. Před třemi lety to ještě byl brod, většina dosáhla na dno, dnes nedosáhne nikdo, a proud je ostrý. Musím zamakat, když se chci kousek před břehem postavit na nohy, tak nedosáhnu a stáhne mne to ještě níž, vyhrabu se nahoru na cestu a zkusím zaklusat. Tak to NE, vydýchat a sbírat síly na druhý „brod“. Dojdu tam krokem, ale asi mám nějakou zkušenost s plaváním v proudu a na druhém břehu jsem dotáhl ty poslední, tak alespoň vidím kam běžet. Za pontonem vracím FBM vestu a vyrážím proti proudu Moravy, no spíš odcházím, pořád nemůžu srovnat dech, až na začátku lesa se mi daří zaklusat. Všichni jsou už dávno kdesi vpředu, když se kolem mne proženou dva borci, co se asi převlékali, jinak nic, jenom „překonej sám sebe a vytrvej“, snažím se běžet, náročnější místa raději jdu, dost depresivní. Pak vyběhnu z lesa a uvidím tak 300m před sebou modrá záda a nějaké postavičky před ním. To je impuls, za chvíli se zdá blíž a hned je to trošičku veselejší a blížím se k „rybářské“, to je půlka. Největší stoupání vyjdu a z kopce to napálím, proženu se kolem modrého trika ( už nejsem poslední ! ), trošku si hlídám, aby se mne nechytnul. Už se není na co šetřit, ale v těle mám nějakou pojistku, a víc to nějak nejde. Jsem zase na loukách, daleko přede mnou nikdo, jsou vidět litovelské komíny, pod nohama je měkko, uzoučká pěšinka, jde to blbě. Ale už jsou slyšet reproduktory z koupaliště, začínají zahrádky, břeh řeky, povzbuzující podpůrná skupina. A na druhém břehu běžci ! Obnovil jsem kontakt se závodním polem. Dobíhám poslední stovky metrů a předávám Romanovi kolík. Časem pod dvě hodiny jsem hodně překvapil nejen sebe, jsem 246. Modrému triku jsem dal 4 minuty, že byl jeden ještě kdesi vzadu jsem netušil. A hlavně jsem si myslel, že je vyhráno.

Nějak jsem se dal dohromady, malátně a širokorozchodně vydýchával „výkon“ a čekal, kolik toho Roman nažene. Koučoval jsem FBM, zatímco početný podpůrný tým dofukoval a chladil a já nevím co ještě. Ale zaregistroval jsem, že velitelka dlouho a možná trochu se zadostiučiněním sledovala nasedání kajakářů.

Roman něco opravdu najel a dostal náš tým do „balíku“. Dohlédnul jsem na předávku, stačil prohodit pár slov s Romanem než se na něj vrhla jeho rojka, a vydal se po stopách FBM.

Podle očitých svědků FBM běžel od náhonu až k lodi a to je štreka ( co dokáže povzbuzování dcery ). Hledání lodi muselo být jednoduché, neb jich tam zbývalo už nemnoho. Při nasedání do lodi měl nějaký problém s ocasem, tak si ho nakonec utrhl, neb traťová komisařka nedovolila Jiři, aby mu na něj šáhla.

Když jsem se dobelhával k nasedacímu místu, tak jsem potkal fotoPavlouše, že má FBM problémy a nevypadá to dobře. Na břehu už nikdo z podpory nebyl, šel jsem proti proudu, až jsem uviděl FBM pod větvemi u protějšího břehu. Pomalu se probíjel správným směrem. Oddychnul jsem si a vracel se do bobřího areálu.

Sledovali jsme dojíždějící vodáky a odhadovali, kdy by se mohl objevit náš finišman. Do toho přišla nečekaná zpráva : FBM se udělal a uplavalo mu ( moje !) pádlo. Máme mu sehnat jiné. Já jsem nebyl schopen ničeho, jen jsem si nevěřícně říkal : to snad NE, můj „výkon“ byl zbytečný ?! Svatka sehnala kajakářské pádlo, Jiři nějaké kevralové pírko, Pavlouš už vyrážel na kole jako rychlý kurýr a do toho nová zpráva : už ho má a pokračuje. Napětí stoupalo jako jackpot ve sportce. Při čekání nám Tomáš vyprávěl, že pár kajakářů odjelo jen do větví, kterých se křečovitě drželi, než byli vytaženi na břeh, což jsem bral s dost velkou rezervou. Konečně se objevil FBM, překonal řeku, vylezl na lešení, kde si užil pár vteřin pozornosti, šupl do bazénu a málem přehlédnut funkcionáři dorazil do cíle. BINGO ! Skupinové foto. A za námi dorazil ještě jeden tým, nejsme poslední !

Celkově jsme 242 z 249 registrovaných týmů, jeden tým asi neodstartoval, pět kajakářů opravdu nedokončilo.

A kdyby Roman nebyl ušák, tak jsme byli dvacátí ve veteránech. Ale kdyby jsou chyby.

Jak to bylo s FBM ? FBM měl od středy trénovat, ale byl mimo, což není nic mimořádného, ale tentokrát byl v Mimoni. Na trati se udělal dvakrát, podruhé mu opravdu uplavalo pádlo, které mu donesl kandidát na zetě, předtím ale musel přesvědčit posledního kajakáře, aby mu ho podal. Mimo to FBM ještě jednou zastavil a šel se protáhnout na břeh, neb ho bolelo tělo.

Tím jsem si myslel, že vše skončilo. Opak byl pravdou. Ve středu večer jsem se objevil v televizi před zraky účastníků výroční konference chlebodárné firmy. Ráno začaly chodit sms : jsem TVstar !

Svět je malý. Na ta modrá záda, co jsem předběhnul, čekal kamarád mého bratra. Ale jejich kajakář to nedal.

Výsledky :

pokus o běh : FWJ 1:49:34 celkově 246. z 248 hodnocených

kolo : Roman Štábl 1:46:15 celkově 217. z 248 hodnocených

kajak : FBM 1:38:06 celkově 243. z 243 hodnocených, 5 nedojelo

PLACATÝ OCAS 5:13:54 celkově 242. z 243 hodnocených, 5 nedokončilo, 1 asi neodstartoval

A kdo příště ?

www.bobrcup.cz