Nuda v Brně

Do gorodu totiž přišlo jaro,

moje tělo to zaregistrovalo

okamžitě, okamžitě exploduju fantasticky.

Tak nějak jsem si půjčil slova Vypsané fiXy, abych uvedl atmosféru posledních dní. Hned, co jsem přišel na to, jak co nejlíp utahat Evču čtvrtečním krátkým podvečerním výletem na kole, rozhodl jsem se porušit vodácké desatero a naložit na střechu kajak a vyrazit sám na vodu. Aspoň trochu, maličko, vždyť jen namočím pádlo a zas polezu ven. Co ale tak teče kolem Brna? Hmm Svratka pod Pryglem neláká ani trochu. O Svitavě mám info, že nejhezčí úsek je z Blanska do Adamova, ale je na něm zase pár jezů a nechce se mi ťapat blatem. Ha! Ale z Adamova do Bílovic to taky teče, to jsem omrknul včera z kola, zatímco jsem v kopcích kolem Brna čekal na stoupající/brblající drahou. Jez je po cestě taky jen jeden, takže je jasno. V pátek se pojede na Svitavu a na cyklisty budu koukat zespoda.

Varianta, že ke kajaku naložím kolo a pro auto si těch pár km dojedu, padá s nadšením Evči, že zas budem výletovat. Takže kolo na střechu sice dávám, ale tentokrát ne pro sebe. V Adamově za benzinkou je krásné nasedací místo, vody teče dost, nuda v okolí Brna nehrozí. Svitava ukazuje hned od začátku, na co se mám těšit celou cestu. Tekoucí voda, žádné voleje a sem tam nějaká ta peřejka. Blbnu si ve vlnkách (úspěšně), zkouším nájezdy za kameny v peřejkách (téměř úspěšně), odháním vodní havěť (neúspěšně). Tachometr jsem nechal na kole, stejně se mi na kajaku málo točí kolečka, ale úsek cca 9km mám i přes nepříjemný kus voleje před jezem v Bílovicích za 1:20. U hospody parkuje Evča, tak hážu kajak na střechu, dělám rozruch mezi cyklisty v hospodě na konci cyklostezky, když si vedle jejich jednostopých miláčků stavím pádlo, likviduju zmrzlinu a čekám na příchod vrchního shazovače limonád. Nezklamala, za 10 minut se mi už nápoj rozlévá po stole, dopíjíme, co zbylo.

Aktuálně

Po dlouhých měsících letargie a nečinnosti přinášíme dvě aktualizace. První jsou fotky z Hronu a druhou cestovní zpráva ze zahraniční vody, doplněná nově i o fotky.

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich