Vodní Lipka 2013

Páteční ráno se probouzím do provazů vody. Po Lesné se prohání děti, dupou v kalužích a vůbec si užívají hromady vody shora. I já mám radost. Poslední týdny nevěstily svým suchem žádné zázračné stavy vody a tak ty dva propršené dny přišly jako na zavolanou. Na Lipku dorážíme oklikou přes Mýto, kde nabíráme MKK, protože teta se jde v sobotu vystavovat. Na Lipku dojíždíme něco po desáté a než stíháme vybalit, už navigujeme zbytek brněnské sekce (Zuzka s Jardou) po místních objížďkách. MKK se jako navigátor osvědčil, protože za pár minut už staví vozy za trafačku. V chaloupce už od pípy zdraví Trojani, Štěpánci (obě větve), Hadros a FWJ.

Sobotní plán je po průzkumu vodočtů jasný: vyrazíme na Orlici nad Zemskou bránou. Stanovený odjezd se celkem trefuje, takže v Neratově stíháme vodu i KVČ v podobě pohledu na prosklenou střechu kostela z parkoviště pod kopcem. V Neratově vody dost, takže nerušíme trénink místního karatisty a míříme směr Orlické Záhoří. Na naší straně hranice u přechodu už je zabraná louka dalším vodáctvem, foukáme, konzumujeme, prostě jako tradičně. Po burze materiálu překvapivě nic nechybí ani nepřibývá, pořídíme účastnické foto a vyrážíme na cca 30km dlouhou cestu. Nad Neratovem je Orlice poměrně úzká, cestu zpříjemňují meandry, naplavené stromy a sem tam i nějaká peřej. Prostě idylka. Padlé stromy přenášíme pouze jednou, ostatní se dají přejet/objet/ignorovat. Svačinovka v Neratově o půl druhé ohlašuje třetinu cesty. Kousek pod Neratovem se Orlice dělí na dvě menší ramena a MKK zařizuje Evě (kterou jsem mu s důvěrou svěřil) prémii v podobě máchání. Sleduju to z úkrytu kajaku. Přibývá peřejí, kamení, Orlice nabírá spád. Nad Zemskou bránou stavíme záchranný blok, aby náhodou někdo nevletěl do něčeho, co netuší, a daří se všechny pochytat. Z výstavy dojíždí teta Kotlice a obsazuje s foťákem výhodný šutr. Dumáme. Máme za sebou 25km, síly došly, morál není. Nikomu se nechce jet. Po delším dumání a hledání cesty se s FWJ rozhodujeme k akci. Peťáček je ale rychlejší a už s Pralinkou frčí peřejí. Obě esíčka dávají za jedna, takže nám s FWJ trochu zvednou morál. FWJ na singla taky trefuje průjezdy a sjezd zakončí efektní piruetou a sjezdem poslední vlny pozadu. Jáňa se nechce nechat zahanbit, takže pozadu dává pro jistotu celou Zemskou bránu, čímž se tvoří nový terminus technikus vedle metody sjezdu "na Ilčáka," a to "na Jáňu." Můj sjezd nestojí za rozepsání, ale Zuzka ukecává Peťáčka a sjíždí si peřej i na své pálavosce (mix pálavy s heliosem). Pod Zemskou bránou a hlavně pod Pašeráckou lávkou bohužel radikálně ubývá vody. Tohle si plasťáček nezasloužil. Tak pěkně jsem projel Zemskou bránu a teď se lodičce odvděčuju další a další ránou v šutrovišti. Do Klášterce dojíždíme o půl šesté, večírek končí v devět. Všichni padáme únavou na ústa.

Neděle nevěstí nic moc pozitivního. Vody bude málo. Nespěcháme s balením, poprchá. Nakonec se rozhodujeme vyrazit, naši aktivitu blokuje Zuzka, která už dneska na vodu rezignuje. Než se Jarda rozhoupe, FWJ už hlásí, že po 7-mi letech na vodu vyráží dnes Pavla Základna Trojanová. Zkoušíme okouknout Krupou, ale vody nět. Na Brannou se už ani nejedeme podívat a kufrujeme nad Hanušovicemi pod soutokem s Krupou. Poprchá, ale po cestě začíná vykukovat Oskar. Tohle je ono!! 15cm nadstav, slunce proti vlnám, stříbrná řeka. Kajak jsem nechal v autě a na přídi pálavy mi dnes vesele poskakuje Evča. Kotlíci dnes už v standardní sestavě MKK, teta, rousňák. Hadros s Martinou taky nepohrdli a tak se jen potichu smějeme Štěpánkům a brňákům, že vyměkli a na Moravu se jim nechtělo. Ta hodinka na vodě za to rozhodně stála. Balíme nad Bohdíkovským jezem, přejíždíme na Oboru na oběd. Evča pronásleduje kachny, krmí jeleny a vůbec se vesele popelí mezi zvířectvem. Hubertovy pracičky do sebe cpeme přes limit. Letošní Vodní Lipka se rozhodně povedla.

Fotky ve víkendovkách 2013

Aktuálně

Čím víc potěru, tím míň vody. Ale máme fotky ze tří víkendových sjezdů, takže se můžeme pochlubit pár obrázky z Krupé a ze dvou následujících výletů na Orlici. Vše ve víkendovkách 2018.