srpnová Salza

Na Hronu velitelka vymyslela opět ideu, že by se mohlo vyrazit na konci prázdnin na Salzu. Předběžně jsme dohodli termín, informaci roznesli do všech koutů republiky a čekali na přihlášky. Jak šel čas, zároveň s vodou ubývalo i potenciálních posádek a dní na vodě. Když už voda padla na začátku týdne na 125cm, vyměknul i FWJ a začalo se rýsovat komorní obsazení v podobě Kotlíků, Evči s Ešusem, Zuzky s Michalem + rodiče a Lenči Kotlíkové, které s FWJ ubyl zadák. Na rychlo jsem žhavil drát a vzpomínal, že Tajfunek mluvil cosi o tom, že by teoreticky mohl obdržet propustku od rodičovských povinností. Nastalo kolečko telefonátů a bylo rozhodnuto: Tajfun jede s MKK a teta sedne na háka Lenči, čímž došlo k téměř historickému rozdělení posádky zkušebních chroustů. Přichází čtvrtek a s ním rána a najednou není moc chuť nikam jet. V pátek ještě odpadají rodiče od Zuzky, ale zase Tajfun přijíždí i s Petrem (dá si pěší) a hlásí první společný víkend bez ratolestí po 5-ti letech. Aby toho nebylo málo, pácháme ještě v pátek kulturu v podobě Jesus Christ Superstar na Špilberku a jdeme spát.

sobota 24.8.

budíček v 5:00 stíháme, odjezd v 5:30 skoro taky. Za hranicemi se spouští obligátní liják a teta vyslovuje kacířskou myšlenku, jestli nám to za to bude vůbec stát. Cesta probíhá v poklidu, takže něco po desáté už stavíme ve Wildalpenu stany. Vody je podezřele dost. Radostně házíme na vodu nad hlavní vlnou v kempu a sjíždíme. Roli kontrolních chroustů jsme vzali s Evčou na sebe a tak parkujeme pod vlnou a žhavíme pixely. Lenča s tetou to na barace nešidí a napálí válec pod vlnou středem - úspěšně. Michal se Zuzkou se necítí, tak si vlnou na špici vezou instruktora nějakých maďarů na barace. Další maďaři se koupou už nad vlnou, tak si posádka MKK - Tajfun říká, jak to rozhodně nepojedou. Nejeli, koupou se ještě dřív než maďaři pravděpodobně po zásahu bočního proudu. Těla se zachraňují ve vracáku nad vlnou, materiál pod mostem. Šploucháme se k Fachwerku, dáváme svačinku, vykukuje slunko a bude i teplo. U galerie přibývá raftů na množství větší než malé a u schodů i na množství větší než přijatelné. Čekáme na Petra, zjišťujeme, že Tajfunek nemá outdoorový mobil a brbleme nad Holbou, že nedělá outdoorové plecháčky, páč Tajfunkovi zateklo do loďáku zevnitř. Do romatické vjíždíme po čtvrté a za půl hodinky vytahujeme lodě k hospodě pod Eschau. Večeře, odjezd, skoro večírek.

neděle 25.8.

V noci mi není zima, což v kombinaci s tím, že jsme zalehli za svitu hvězd nevěstí nic dobrého. Taky, že jo... Za deště rozhodujeme o sjezdu horního úseku od přehrady. Vody je těsně nad minimem a tak až k maďarům spíš hledáme cestu. Jak se Salza sevře nad kempem na poslední 2km do údolí nad Wildalpenem, začínají i vlny a Evča radostně kviká ve vlnách a pochtívá sjezd peřeje v kempu. Rád vyhovím a tak v kempu ani nezastavujeme a rovnou míříme do vlnky. Dáváme ji líp než včera a parkujeme na pravém břehu. Zuzce se už nechce a tak Michal bere Lenču a jedou za námi. K všeobecnému údivu najíždí moc vlevo a místo zajetí do vracáku se cpou do průjezdu. Plavou a oba jsou vlastně spokojení, že se koupou, protože se jim to už delší dobu nepovedlo. Za nimi sjíždí vlnku dva kajakáři a oba krysí. Jednomu skáču pro pádlo pod mostem a očekávám opravný pokus naší posádky. Povedlo se, balíme a po třetí míříme za vytrvalého deště na stěrače domů. V Brně stíháme tentokrát i buchty. Doma koukám na vodočet. Zjevně si cestovky objednaly navýšení průtoku, takže místo 130cm jsme měli celý víkend příjemných 156cm.

Aktuálně

Čím víc potěru, tím míň vody. Ale máme fotky ze tří víkendových sjezdů, takže se můžeme pochlubit pár obrázky z Krupé a ze dvou následujících výletů na Orlici. Vše ve víkendovkách 2018.