severní Jugoška 2013

„Zájezd“se prakticky celý jel podle ideálního itineráře. Zato poslední dny před odjezdem byly veselejší. Majka napřed nemohla jet, protože se ještě nenarodila vnučka, později, protože se už narodila vnučka Anna ( od Radky ). Přesto se PH zpráv o vnučce dostávalo tak málo, že se občas neubránil tlumení stesku.

Účastníci : Míra+Dana+Ešus+Eva Kotlíci (Peugeot307), Peťáček+Jana Štěpánci, Petr Hnyk a Zdeněk Kubásek (díky velkorysosti manželky), Jiři+Pavel Dostálovi+já+neteř Martina a samozřejmě Petr Winkler (tranzit s vylepšeným vozíkem).

 

Sobota 20.7. – den dlouhého přesunu

Ve 3:30 se sjíždějí vozidla v US, poměrně rychle je naloženo a pak se čeká. Štěpánci dorážejí několik minut po odjezdu. Kolem 6:30 je u Mikulova „setkání na Labi“ nejen s kotlíkářskou sekcí, ale i se Svatkou, jedoucí opačným směrem. Při cestě po rakouské dálnici nalézáme tu správnou lodičku z roku 2007, ale nikdo na ni neleze. Silnice 82 z Völkermarktu je záživná, přejezd sedla Paulitschsattel (1.339mnm) výživný, nejvyšší bod silničky je ještě v (dvojjazyčných) Korutanech, FT smrdí a cosi z něj teče, ale PW nepovolí. V Logarské dolině začínáme okukovat ř.Savinja, pod Luče je jasno, Savinja má málo vody, a my málo času. Dáváme přestávku na oddech řidičů a prohlídku kataraktu a mažeme dál kolem Laška. Před hranicemi se trochu zamotáme, při tom zahlédneme ř.Krku, kterou jsme tehdy (hodně výše) jeli a šup po chorvatské dálnici na Karlovac. Do Slunj dojíždíme za šera ( po cestě moc nepoznávám záchrannou odbočku ), dost dlouho nám trvá, než se dobereme obvyklého tábořiště na břehu ř. Slunčica a tak stany stavíme za tmy.

Neděle 21.7. – otrava na Koraně

Ráno pobalíme a pohledáme horní nástupní místo, na ř.Koranu jdeme v 10:30 ( má 22o ) nad peřejí z pravého břehu. Peřej je za našeho nízkého stavu (Veljun 104cm) zábavná, nakonec se všude protáhneme, nad námi je terasová atrakce s mlýny Raztoka. Pod peřejí je dlouhý rozlitý úsek, který jedeme s „odřenýma ušima“, pak se údolí svírá a přicházejí první stupínky a laguny ( vodácký kotoul tK ), občas jsou u vody menší skupinky místních nedělníků, projíždíme kolem „rejže“, ploch NEleknínů (stulík?) a dnových salátů, hadů vidíme málo, spíše vážky, a odvážný skok MKK s křupnutím (naštěstí sedačky). Postupně jsou stupně vyšší, někde se projíždí zbytky mlýnů, je to krásné, ale dost dlouhé, vyhlížíme hrad a potom netrpělivě PW, po 17h se objevují domy, auta na obou březích, tady někde by měl být. Už chceme přistát a začít pátrat po břehu, když za keři zahlédneme FT. PW našel a projel odbočku u Srbského Blagaje a tím nás zachránil před kilometry oleje. Po dojezdu si všímám ulehlého Ešuse a dozvídám se o kotličí potravní epidemii. Ešus měl dvojitou dávku, co vše to s ním dělalo možná tuším, ale psát nebudu, Dana a Míra na tom byli o trochu lépe. Odjezd byl limitován jejich možnostmi a cesta byla přerušovaná. Eva se vzorně starala a zlepšovala náladu („máš to čistší, než to bylo“). Do Slunje za cyklosekcí (Jiři+Pavel) dojíždíme před 20h, spíme na stejném místě. (Z podpalubí vozíku zmizí oficiální plasťáček a nikdo se nepřizná.)

Pondělí 22.7. – den padající vody

Ráno jsou Kotlíci veselejší ( E: „mají radost, že si nena… do spacáků“ ) a odjíždíme na Plitvičky, kde se po 9h většinou zařazujeme do davové prohlídky. Ale je to jediný den, kdy Jiři+Pavel sedli do lodě. Po 15h odjíždíme směr BiH, na hranicích dávají razítka, v Bihac hledáme kemp, nakonec je to pěkný poloprázdný (ale šnekuplný) u Kira v Golubic. PW neomylně nachází bar, ale podaří se mi ho vytáhnout a jedeme hledat Štrbački buk. Je to delší výlet, než jsem čekal, v dolině jsou zánovní mešity, u závory panáček (vstup do NP 5 BM/os.), ale stojí to za to : kromě nás jedna poločeská rodina, čerstvě udělané schody a vyhlídky, po 19h sem ještě svítí slunce a tak hodinu tečou pixely. (Po cestě je dobré se dívat, jestli tam most opravdu je.) Bar už je zavřený, tak dáváme s PW noční koupel v nečekaně tekoucí Uně. Decentní večírek.

Úterý 23.7. – Una v Grmuše

Jedeme na ř.Una (prý mírně nižší letní stav), na soutěsku Grmuša, sedáme pod vodopádem/hotelem Kostela po 10h, Kiro měl pravdu, nádherná voda, první 3km psaná 2-3 odpovídá, níže 1+, ale s karfioly, víry a příčnými proudy, s Martinou si i poctivě zaplaveme, občerstvovny nefungují, ale zato jsme tu skoro sami ( za týden je Unaregata ) končíme v 15h kousek před Bosanskou Krupou, PW nám pluje naproti, cyklohlídka hlásí příjemné obchůdky a tak jedeme zašopovat. Posilněni se vracíme do Chorvaska a přejíždíme na ř.Mrežnici do kempu u Robinsona nad horním mostem. Nebýt příplatků za absenci teplé vody apod. a informace, že splutí je vhodné ukončit v Karlovaci, by zde bylo ještě krásněji. Večírek pod nádhernou oblohou.

Středa 24.7. – od Mrežnice k moři

Ráno má Mrežnica 12°C a vytahují se neopreny, sedáme v kempu v 9:30 ( stav 33cm? ) , skoro hodina oleje k prvnímu stupni je, přes všechny krásy kolem, hodně dlouhá, pak už je to zajímavější, nejen proto, že se dvakrát netrefím na stupni do lodě, soutok s Tounjčicou přichází ve 14h akorát a všichni nás tam čekají, po vynikajícím apéru platím „výstupné“ rád, koupeme se ( tady už je voda teplejší ) a sluníme, jako by jsme nejeli k moři. Po kratším hledání končíme v Klenovici a jdeme zkusit slanou vodu. V noci trochu zaprší ( asi že jsem psal Jessiemu ).

Čtvrtek 25.7. - Jadran

Celý den se „válíme“ u moře, někteří jsou ale vtaženi nebezpečnými ventilátory, večer se pokusíme zopakovat „dominovečeři“. PH zklamaly chybějící zprávy o vnučce a možná i večeře, večírek s nevhodně teplými nápoji není dlouhý.

Pátek 26.7. – z Chorvatska do Slovinska

Někteří dají ještě ranní koupel a po 10h vyrážíme směr Slovinsko, za Rijekou se ztrácí kontakt mezi vozidly. FT staví v Idriji na hraní bankomatů, ale město je to zajímavé včetně obchůdků např. s regionálními produkty ( zato vodopád zklame ). P307 zatím prověří kempy a nástupní místo, takže ještě zbyde čas na prohlídku Kobaridu nebo slapu Kozjak ( kde někomu zatrne ).

Sobota 27.7.a neděle 28.7. – Soča a domů

Na Soču jdeme v 10:30 z horního konce kempu, takže si projedeme i kousek atraktivní soutěsky pod Napoleonovým mostem, opět pohodová tekoucí voda ( Zaga 162cm/11m3 ? ), ale raději v neoprenech, obtížnost odpovídá ( 1-2, kratší úsek 2-3 ), za 3h jsem v Tolminu, pobalíme, pojíme, odpočineme a po 16h vyrážíme, zvládneme nostalgickou zastávku u Koritnice, zato suvenýrově-šopovací se nepovede ani v Itálii, nenadchne ani občerstvovací zastávka u mekáče. Pak už nás PW+FT spolehlivě přibližují zpět. Pech se naplňuje v neděli 1,5h po půlnoci, kdy dorážíme do Brna k zamčeným buchtám. Spolkneme slinu, zamáčkneme slzu, a jedeme to rozpustit do Zábřeha.

Novinkou byla cyklosekce, která někde zajišťovala průzkum ( Mrežnica, B.Krupa ). PH tentokrát kešek posbíral málo ( ale vzácnějších ), pomáhal  s nastavování navigace FT. Placení : v HR a BiH berou běžně papírové E, ale vracejí v místních, uplatňují zajímavé kurzy, za hranicí BiH se používají i HRK. Pozůstatky války jsou stále dost patrné zvláště mimo hlavní trasy. Miny : nebezpečí trvá, viděli jsme označení HR mezi cestou a pravým břehem Tounjčice, BiH pravá strana soutěsky Grmuša. Padlo 190 plecháčků, spolehlivost čárkování 90 %.

Sumář :

TPW najel 2.400 km, P307 přes 2.000 km.

Řeky : na vodě cca 70 km, obtížnost ww nic-3 ( lodě: pálavy, baraka, rio ).

Peníze : doprava 3.200, kempy 1.400.

Externí pomocníci : internet, Jessie jako titulární přítel na telefonu.

FWJ dys.

Aktuálně

Letošní Velká Voda bude v termínu od 27.6. Jede se na Otavu. Níže je odkaz na přihlášku s číslem účtu, kam můžete posílat startovné.

Prihlaska_OTAVA_2020.doc