Doubrava 2014

Mohli jsme opět vynechat jako poslední dva ročníky, ale letos jsme si řekli ne! Doubrava je na začátek sezony ideální rozjezdovkou a navíc je jedna z mála, co se letos neruší. Nedělní pouštění navíc nehrozí takovou masovostí jako sobota. Říčka povozí, pohoupe, potěší, neurazí. Z původně komorního obsazení (Ešusi, Kotlíci, Srnci) se během týdne zájezd rozrostl o dva nováčky. Kotlíci přibalili do auta Kalouskovi, brněnská sekce se rozrostla o Mirku s Pepou. Předpověď byla naprosto přesná a dostačující: polojasno, místy bouřky.

Z Brna vyrážíme celkem včas, což je po páteční rozlučce se svobodou samo o sobě zázrakem. Tímto děkuji svojí tělesné konstituci, že se mi za těch 24 hodin povedlo vystřízlivět. S myšlenkovou kapacitou je to už o fous horší, takže z dálnice sjíždím o jednu Jihlavu dřív a kážu startovat GPS, že dál si to už z hlavy nepamatuju. Po 20-ti minutách hledání a ztrát signálů všech elektronických zařízení v tu chvíli dostupných ve voze se opět nacházíme a končí výkřiky Gde Probohu Su. Předpověď se trefila přesně, takže z brněnského oblačna přes Jihlavské polojasno vjíždíme do Havlbrodského místy bouřky. Jedeme na stěrače a voláme Kotlíkům, jaké podnebí panuje v Pařížově. Tam už slunce trhá mraky, takže opět se nálada ve voze ukliňuje. Sdělujeme si navzájem utržky z pátku, takže ke konci cesty už máme ucelený obraz rozlučky.

V Pařížově Ronováci nezklamali a vše je opět perfektně nachystané. Po vsi značky zákazu stání, nad vsí nachystané na louce parkoviště. Lidí je akorát, takže volíme trasu do Ronova a převážíme auta. Zdánlivě banální příhodu, že fasujeme tanker a Kalousci pálavu, necháváme bez většího zájmu. Pořadatelé za ty dva roky mírně podražili, ale 50,- na hlavu člověk rád dá, kór když je koryto řeky čisté a nikde žádná záludnost v podobě plechu ve vodě. Nedaleko po startu se Kalouskům nedaří průjezd mezi kameny a Milan opouští naprosto proti pravidlům plavidlo (bez fotodokumentace). Jiné zpestření plavby až do Mladotic není. Na začátku Mladotic nás vítá sympatická cedule hlásící občerstvovnu, takže MKK se Srnkou mají nco důležitého na prodiskutování. My ostatní dáváme svačinovou, dnes zpestřenou o várku utopenců z páteční akce (díky Pepo a kpt. Sobotko). Po svačině ještě TK preventivně rozmaže po lodi kus psa a už frčíme vesnicí vstříc zážitku dne. Hned za cedulí nás čeká to, proč sem většina lidí jezdí ať už s lodí nebo bez.

Není třeba ani budovat provizorní tribuny a hned podle množství rudých břichoušů (ještě zahalených, bo léto je za dveřmi) víme, že se blíží Martinská peřej. Nad ní ještě cvičně proskotačíme peřejkou a kufrujeme na levém břehu, abychom si prohlídli, jak to letos vypadá. Kotlíci plní tradičně roli kontrolních chroustů, ale tady je to celkem jedno, protože průjezd je jasný a všichni se ho snaží trefit stejně. Čekáme na břehu, než TK zaujme pozici s foťákem pod peřejí a přitom nás míjí Srnci. Lenka zjevně zapomněla přidat svatební doložku, že si Radara vezme pouze pod podmínkou, že si občas aspoň nějakou peřej prohlédne, než do ní se svou nastávající vletí. Radar neváhá a jako vždy na hulváta. Podceňuje ovšem facku zprava a je tlačen na Martina a... plavou, Srnci plavou. Do fronty na peřej se řadí i Kalousci a už nad Martinem v nájezdu převažují skóre na stranu plaváčků. Mirce to trochu bere optimismus. Nám se s Evčou daří nájezd i průjezd dle plánu a už dole čekáme na poslední naši posádku. Pepa s Mirkou taky zvládají vše bez problémů a endorfiny zavlažují dosud suché neopreny. Srnka ždímá tričko. Do Ronova je to už jen pár vlnek, jez a kousek. Vysedáme po dvou a půl hodinách u silničního mostu a na hlavu nám pere slunce. S tím se v předpovědi nepočítalo. Balíme, dojídáme zásoby buchet a sušenek, Lence se nechce couvat.

Pepu nevezeme do Brna, ale proti plánu si dáváme KVČ u nich v Lipnici. Hrad pěkný, tečou pixely. Zakončení dne v Jelínkově vile ve Velmezu je už jen bonbónkem. Rybí a pivní speciály opět nezklamaly. Večer ještě testujeme v Brně tréninkový svatební dort. Takže za týden bez neoprenů v Brně...

Aktuálně

V galerii je výběr z výběru fotek od FWJ z letošního výjezdu na balkán.

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde