BoAt aneb střední Rakousko 30.7.- 6.8.2016

Účastníci : Míra a Dana Kotlíci, Petr a Majka Hnyci, Mirek Novák, Franta Hrníčko, já a neteř Martina, Petr „Stativ“ Winkler a jeho Fiat Ducato s vozíkem.

Prolog : S blížícím se odjezdem jsem s PW probíral reálnost cestovních plánů a při tom se zmínil, že organizér, kterým kdysi vylepšil vozík, nepřežil loňskou výpravní pauzu. Tím mne nepotěšil. Ale když jsem v pátek premiérově dovezl oficiální zásoby, abych urychlil sobotní nakládku, tak mne potěšil. Vytvořil totiž organizér 2.0, lepší a trvanlivější, a navrch ještě odfénoval zbytky cestovkových nápisů, abychom byli méně nápadní.

Sobota 30.7. : našlapaný den

Ve 4hod se sjíždějí auta v Zábřehu, v Brně nás pozdrží buchtičky, ve Wegscheidu, na břehu řeky Kamp mne dvakrát překvapí Kotlíci ( nejde jim fén a vytahují baraku ), voda má 15st. tak jdou do neoprenů jen někteří. Kamp není alpská řeka, ale líbí se nám, jen voda nečekaně spadla na 190cm a to je opravdu hranice sjízdnosti. Ve Steineggu piknikujeme, pod jezem to ani nezkoušíme a přenášíme šíji, je to dál než psaných 300m, ale dá se to. V Rosenburgu nám Rakousko ukazuje obě své tváře, nejprve nás chlapík vyžene ze svého privátního porostu kopřiv a buřiny, aby nám potom na vodácké základně s úsměvem umožnili vylodění na trávník opečovávaný robotickou sekačkou ( cca 4,5hod, jeli jsme 17 km, psaná obtížnost do ww2 odpovídá ). Zabalíme  a jedeme kolem spodního úseku Steyru řešit kemp na Teichlu, ukazuje se, že Pugelhof z mapy a Pyhrn-Priel z netu jedno jsou.

Neděle 31.7. : trochu odpočinkový den

Podle plánu jedeme Steyr, úsek Agonitz – Grünburg ( 10km, ww1-2 ), trochu větší řeka, voda 12st., neopren už berou skoro všichni, rozjezdový úsek si zpestřujeme „kaňoningem“ proti proudu Krumme Steyrling, odkud se posléze vynoří „komanda“, po 2,5hod končíme u mostu se zákazem plavby a nabarvenými valouny. Jedeme na Steyrbrücke, obhlídku nám hatí déšť. V kempu začne pršet, až je na pokyn tK instalována kroščenkoplachta. V rakouských kempech je lépe dělat místo večírků odpoledníčky, bydlí zde s námi i slimáci.

Pondělí 1.8. :

Ráno svítí slunce, ale po příjezdu k Strombodingu nálada prudce klesá, Steyr stoupá na MW, nad vodou je výrazný opar a nejsou vidět místa vhodná k uvíznutí. Když má Steyr na nás moc vody, tak by mohl být sjízdný Teichl. Přejíždíme na Teichlbrücke a nasedáme, nudnější začátek zpestřují dva stupně, pak se údolí sevře a je to zajímavá řeka. Máme mít stav 172cm, tj. prakticky NW, ale dalo by se i za menší vody. Někde byl vakový jez s přenášením vpravo. Na mostě u vodočtu byly cedule o staveništi a přistát vlevo, těsně pod tím strom napříč úzkou soutěskou, my jsme ho přeskočili, ale za nižšího stavu … brrr. Končíme u posledního malého mostu nad soutokem, staveniště nikde ( cca 3hod, 14 km, obtížnost ww1-3 ). Jedeme znovu obhlížet na Steyrbrücke, průzkum dojde až nad autobus, voda klesá, odhodlání stoupá.

Úterý 2.8. :

Ráno pomalu balíme a jedeme znovu na Steyr, pod vodopádem to vypadá mnohem přívětivěji, tentokrát nasedáme, připojuje se k nám bavorská kajakářka, přes jez lodě pouštíme šupnou, dnes jedu hodně „na Hnyka“, uváznutí obojího druhu jsou častá, koupe se ale Mirek s Frantou pod dřevěným mostkem. Svačíme až na Steyrbrücke ( cca 2hod, 8km, ww2-3, stav 109cm ), kde se i řádně vysluníme. Přejíždíme do Schladmingu, nacházíme kemp, kde nám vyrazí dech cena, ale recepční nám vysvětluje, že je v tom i Sommercard, tak se za chvíli racháme a tobogánujeme v bazénu.

Středa 3.8. :

V noci prší, ale před budíčkem přestává. Po 8hod nastupujeme do busu, podaří se nám dostat hned do lanovky a už jsme v 2.687mnm, motáme se a vozíme po pásech, až vyrazíme přes ledovec směrem na Koppenkarstein, klettersteig je podle MHprůvodce pro začátečníky a kšíry ani nebudou potřeba, bereme si je všichni a PH oceňuje úroveň místních začátečníků, mezi tím se rozplývají éterické mlhy a zlepšuje počasí až k ažůru, větříček naštěstí nesílí, což ocením na lanovém mostě, jen jsme proti cedulím nějak pomalí, tak to raději otáčíme před vrcholem, abychom stihli zabukovanou lanovku ve 14hod, většinou k ní dolézáme po nalezené druhé části klettersteigu. Dole to nehrotíme, piknikujeme, kocháme se a čekáme na další bus, ve Schladmingu zašopujeme a šup do bazénu, nezdržíme se dlouho a jdeme vyvářet. ( Enns jsme zrušili, jen jsme z busu prohlédli stupeň a zavzpomínali )

Čtvrtek 4.8. :

Ráno vyrážíme na delší přesun, navigace nás ženou po dálnici přes Německo, tak se po cestě stavíme v kempu Unken/Niederland, domluvíme nocleh, postavíme mokré stany, a pokračujeme na Kelchsauer Ache, sedáme u prvního mostku nad kempem, má méně vody ( stav 65cm ), tak je uváznutí velmi snadné, připadám si jako kulečníková koule, na těch možná necelých 3km na soutok se koupou snad všichni, pokračujeme po Brixenthaler Ache, pod jezem opět složitěji nasedáme, velký jez je přebudovaný, bere hodně vody, 2,5km než se vrátila bylo na hraně sjízdnosti, pak začaly stupně, na druhém se zbytečně koupu, na vdčt. bylo kolem 1m, končíme pod novým mostem ( cca 4hod, 13km, ww3-1 ). Po cestě se stavujeme v Loferu, ale prohlédneme jenom slalomku a pokračujeme do kempu, kde se později staví kroščenkoplachta a vymýšlejí další zlepšováky.

Pátek 5.8. :

V noci opět prší a ráno nepřestane, protože se zhoršila předpověď, má pršet celý den i sobotu a všude. Jet v dešti a na vyšších stavech se nám nechce, tak dostává MKK geniální nápad ujet do sklepa, což se nakonec podaří i domluvit. Balíme ( jak jsem pěkně označil výstupní místo se jdou podívat jen ti nejotrlejší ) a jedeme v dešti až do Popic k Žídkům, kde nás nechají pod střechou i přespat. Před tím je ovšem ochutnávka, která se protáhne a večírek, o jehož průběhu nejsou zcela spolehlivé informace.

Sobota 6.8. :

Ráno pomalu vstáváme už do slunečného dne, snídáme, přerovnáváme vozík a vyrážíme do Brna, kde čeká uvítací výbor, 2 polévky a 2 druhy buchtiček. Po pikniku se posunujeme do Žárovic zkontrolovat opařenou Markétu, už je čiperná takže následuje další piknik, nakonec dojde i na rychloprohlídku hospodářství. Pokračujeme do Zábřeha, kde od 18hod probíhá rozdělování materiálu a loučení.

Sumáře :

Po silnicích a dálnicích ujelo Ducato 1.670 km. Po řekách sjeto cca 62 km, obtížnost ww1-3 na nižších stavech ( já pálava, ostatní baraka/rio ). Jeden den v hoře, dohled nad horomateriálem PH.

Meteorolog výpravy : MN. Hvězdáři : PH+FH (+MKK). Navigace : Kotlíci. Řidič : PW.

Přítel na telefounu : Ešus.

Padlo 105 plecháčků, spolehlivost čárkování 93 %.

Peníze cca : doprava 2.700, ubytování 2.000 ( vč.sommercard )

FWJ al/dys/schiz/aut