Letošní velká voda přinesla víc vody a víc řek, než bylo původně v plánu. Z týdenního sjezdu Hronu se díky počasí stala kličkovaná napříč ČSFR a tak jsme se kromě Hronu podívali i na Oravu, Moravskou Sázavu a pár metrů Březné.

pátek 21.6. - přípravný večírek, Hrabová

Vyrážíme s Evčou plni očekávání o půl deváté z Brna. Spíme u velitelky, kde očekáváme pořádný večírek, protože tam s námi mají spát Lenka s Radarem, Pepa a Petr. Úderem 22:00 parkujeme v Hrabové u domu velitelky. Trochu mě zaráží, že nikde není nikoho vidět, v domě se nesvítí a na moje zvolání "Kde je ten večírek?" v setmělé kuchyni nikdo neodpovídá. Šéfová má noční, Tomas zalívá zahradu a hrošíci navštívili místní restaurační zařízení. Vyrážíme za nimi a stíháme Petra, jak za pivo trénuje místní štamgasty v ovládání jukeboxu. Tomas se k nám přidává v 22:30, že už teda dozaléval. Čeká nás týden vodních radovánek na Hronu.

sobota 22.6. - přesun

Budíček v 7:00 vychází téměř přesně, sraz u uhelných skladů v 7:30 už tak úplně ne. Velitelka sice je v 7:30 na místě, ale pouze kyne hrošíkům z projíždějícího vozu a míří z práce do Hrabové. Nakládáme, vyzvedáváme lodě v Dubicku a už v 7:57 nabíráme Davida v Leštině. Skupina US-1 se rozhodla nečekat a vyráží na nádraží před naším příjezdem a na seřadišti nechává pouze tetu Kotlici s Celinou, které nepojedou vlakem ale s loděma. Ve čtvrt jsme už všichni na nádraží, Jana Štěpánková Kauflanduje, Jarča kupuje lístky a přemýšlíme, co budeme ještě ty 4 minuty do odjezdu vlaku dělat. Odjezd 8:27 stíhají s rezervou všichni. V Žilině máme hodinu čas, tak zkoušíme náhodné KVČ. Skupina P-1 (Radaři, Pepa, Petr) trefuje neomylně první hospodu, Lenča ukazuje 6. smysl Kotlíků a za roh cítí zmrzlinu. V cílové stanici Brezno pobíháme zmateně před nádražím a vytváříme náhodné pěší/vlakmo množiny možností přesunu do Bujakova na tábořiště. Nakonec všichni vyrážíme pěšmo cca 7km vyprážanou silnicí. Okupujeme houpačkoviště, chválíme Celinu za hlídání, Pepa u ohně vytahuje svatební nedopitky. Zjištění dne: Urpiner hořký, Martiner sladký.

neděle 23.6. - Bujakovo - Nemecká

Dopoledne svítí slunko a projíždíme neregulovaným korytem řeky. Břehy okukovat neradno, bordelu spousta, nejkrajšie stromy sú na Horehroní. Po poledni se začíná kazit počasí, ale na všechny přepršky trefujeme hospody. Jez ve Valaské je milosrdný, Srnka už o trochu míň. Zajímavost je drobně peřejnatý úsek skrz železárny v Pobrezovej. Kombinace čisté řeky a čoudící haly ocelárny fascinuje.

V kempu v Nemecké velitelka rozhoduje o uspořádání volejbalového zápasu. Kurt potřebuje drobnou úpravu, takže mladší hroši fasují lopaty a hrabičky a rovnají povrch. Petr mě povzbuzuje pokřikem "děvčata pojďme!" Odkudsi se vynořuje Gabo Zelenaj, ze kterého se vyklube majitel kempu v Iliaši a začíná celovečerní agitka za účelem dostat nás další den k němu do kempu. Řidiči si při 6-tém kole vysvětlování cesty objednávají poslední rundu Urpineru a bar zavírá.

pondělí 24.6. - Nemecká - Iliaš

Dopoledne palermo a furt to teče. Rozvalený jez u Slovenské Lupče prohlížíme, podumáváme, jedeme. Pod ním je takový pěkný stromeček čouhající do řeky a hrne na něj voda, takže Jessie s Davidem jsou první plavci zájezdu. Čekáme na skupinu P-1, která přijíždí s informací, že velitelka s Pepou nezvládla 1x přistávací a 2x nastupovací manévr, takže je pořádně vyráchaná. Než se všichni vystřídáme, Radaři jedou stupeň 4x. Dále už vody přibývá, sem tam nějaká peřejka, až hromadně nedáváme krátkou svižnou peřej na Šalkovou. První krysí Kotlíci a Celina si plave spokojeně chvilku v bublině pod lodí. Za chvilu už na břehu honí klacek. Po nich netrefujeme průjezd my s Evčou a už taky klopýtáme po dně se snahou dostat se ke břehu. Nejvtipnější krysu ovšem předvádí Pepa, kdy nechává velitelku odtáhnout loď ke břehu a baví všechny zúčastněné svým přesunem ke břehu ve stylu bílé velryby. Přes hurónský smích není slyšet peřej a záchrana se stává díky potrhaným bránicím téměř nemožnou. Skóre peřeje je počet plavajících hrošíků +6, počet klobouků -3.

Nad Bánskou Bystricí nás dle průvodce čeká jez, který má drobnou vadu. Kdo ho nedá, proplave si půlkou Bánské Bystrice za povzbuzování místních z okolních stěn navigací. Dáváme ho všichni až na drobnou epizodu Radara s Lenkou, kteří nezvládají přejezd. Okolostojícím se naskytnul neskutečný pohled Radara nataženého mezi stromkem, kterého se drží levou a lodí s Léňou, kterou drží pravou. Lovíme pádlo, Radara, loď. Už ani on nemá pocit sucha a bezpečí. Za chvilu ho už ale nemá nikdo z nás, protože nás chytá bouřka jako prase, kterou se snažíme přečkat pod mostem. Když po půlhodině prší jen normálně, prohlašujeme, že počasí je stav mysli a že vlastně už skoro vůbec neprší (rozuměj: frekvence blesků se snížila na 1x za minutu a déšť by lodě neutopil sám o sobě). Jessiovci mezitím dávají orientační běh Bánskou Bystricí s cílem pod nejbližším stromem, kde loví signál a internet. Pája stíhá zápis na semestr. Průjezd Bystricí za deště je takový Innoidní. Hodně vody, solidní vlny, které se zvětšují za levotočivou zatáčkou kolem Urpínu. Vodočet ukazuje 137cm. U kempu v Iliaši ještě nezvládáme s Evčou přistávací manévr, Evča vypadává a já si během potápění kocábky, kdy pořád sedím na sedačce píšu do debilníčku poznámku "zhubni, nežer, potápí se pod tebou loď." Večer se k nám po rallye Bánská Bystrica a psychologické první pomoci od Léni připojuje poslední účastník zájezdu, Petrova Tereza. Stále vytrvale prší, Hron raketově stoupá. 10 minut po příjezdu Bánskobystrické sekce přibíhá vesele Petr se slovy: "neuvěříte, co se mi stalo, natelko mi do stanu." Věříme tomu samozřejmě všichni, protože Petr postavil stan bez použití tyček. Gabo Zelenaj je ještě aktivnější než včera a kecá všem a do všeho. Vrcholným číslem je 5-ti minutová přednáška na téma, jak správně uvázat fáborek na lodě na vleku. Jediná možnost, jak ho na pár minut umlčet, je poslat ho natočit pivo. V noci drží Kotlíci s řidiči a harmonikou povodňovou hlídku, voda se zastavuje na úrovni kempu a Hron kulminuje o půl šesté ráno na 265cm těsně pod 2.SPA.

úterý 25.6. - ústup č.1

Ráno opět doráží Gabo Zelenaj a radí, co dělat dál. Tentokrát posloucháme, protože jeho informace mají hlavu a patu. Na Hron se nebude dát do pátku a jediné, co připadá v úvahu je přesun na Oravu. Balíme a zrychlenou chůzí se přesouváme na MHD do Bánskej. Na vodočtu je v poledne stále ještě 156cm s výhledem deště pro následující 2 dny. Ve městě zvládáme KVČ v přiměřeném rozsahu v podobě památníku SNP. Odcházíme ve chvíli, kdy se Radar snaží rozebrat vystavený T34 na součástky a prodat ho do sběru. Bratia mají naštěstí vše poctivě přivařené. V centru neomylně trefujeme nejluxusnější terasu a smradlaví a navlhlí dáváme polední menu. Přes Vrútky a Kraĺovany přejíždíme do kempu v Dolnom Kubíne, kde jsme sami s výletem nějaké ZŠ. Okupujeme hangár, pařba. Dneska nikdo nekrysil.

středa 26.6. - Oravské podhradí - Dolný Kubín

Ráno konečně neprší. 10 minut. Na nástupním místě Petr hned preventivně koupe po 2m Terezu, velitelka s Pepou je napodobují. Po 10-ti minutách zastavujeme a vyrážíme obhlídnout Oravský hrad (1,5hod oběd v podhradí + 15min hrad + 1,5hod kafe v podhradí). Po 13km končíme plavbu blbnutím na slalomce u kempu. Večer seznamovací večírek jako obvykle předposlední den.

Zajímavosti seznamovacího večírku:

Jarča jezdila s FWJ jako dorostenka, Jana Štěpánková jezdila s FWJ jako dorostenka. Tolik k plachosti FWJ. Nikdo neví, proč se Radarovi říká Radar. Srnka se mu říká po akci pod Rábím, kdy ho skolila mexická pěst a při hledání v poli si ho většina hledajících pletla se srnou. Jana Š. se v klanu Štěpánků zorientovala až po letech, šumperská sociálka to nedává dodneška. Pepa udivuje grafem příslušnosti Honzíka od Darji k Lucce Štěpánkové. Ve výškové soutěži Radarova Léňa poráží pouze Makoše (a to ještě kontumačně), protože se Makoš nedostavila k přeměření. U Davida se Lenča Kotlíková čílí, že nejsou žádné zajímavé dotazy. Zkouší teda něco málo ze své praxe. Bohužel začíná otázkou: "už jsi měl sex?" čímž zabíjí zbytek Davidova představování. Řidič Ota má poměrně zajímavý vztah s manželkou, protože pokaždé, když si vymění ponožky, žena se ho zeptá kam jde a kdy přijde. Taky má pěknou historku, jak s druhým řidičem Honzou tloukli po ránu divočáka z haupny lopatou po hlavě. Terka se představuje slovy: "Tak, já h-hhm-huhhh." Konečně u někoho zajímavá informace. Jarča fasuje klobouk s pérem, ale přes oheň se jí skákat nechce. Tak aspoň hypnotizujeme blikací obojek ve tmě. Matky se trumfují vodáckými zážitky svých dětí v prenatálním věku, vyhrává Jarča se skokem z mostu v 7. měsíci. Večírek zakončuje Pepa větou: "Už jsem neveděl, jak sezvat kamoše, tak jsme uspořádali svatbu"

čtvrtek 26.6. - ústup č.2

Ráno překvapivě prší a u snídaně začínají padat kacířské myšlenky, že dneska by se na vodu taky nemuselo. Ve hře jsou tři varianty. A) sjet Oravu na soutok s Váhem v Kraĺovanech a jet domů B) pokřtít a vyblbnout se na slalomce C) vyrazit směr ČR a v pátek si dát něco na Moravě. C je správně! Balíme, odchod, koliba v Dolnom Kubíne nabízí kulinářský orgasmus. S postgastrální demencí se motáme směr nádraží, shopujeme alkohol. Skupina P-1, která ráno při oznámení mokré varianty zarytě mlčela a choulila se do svetrů, vesele a hlučně hromadí zásoby piva na cestu domů. Ve vlaku do Kraľovan a i po přestupu na Žilinu máme naštěstí vlastní vagóny. Toho využíváme ke zpěvu a konzumaci. Skupina P-1 usíná až u Mostů u Jablunkova po ztrestání poslední lahve medoviny.

Po příjezdu do Zábřeha Petr zmalovaný rtěnkou líbá před nádražím neznámou postavu. Z neznámé postavy se naštěstí klube FWJ, takže ostuda je o něco menší. Skáčeme do přistavených vozů, velitelka jede pro bečku, Radar pro kytku a večer už žádá Lenku o ruku. Ještě než to stihl doříct, skáče mu Lenka do náruče s překvapivou odpovědí "ANO." Večírek končí kolem čtvrté.

pátek 27.6. - Moravská Sázava

Ráno nás vítá mrholení. Hurá, zase nepojedeme za sucha. Radost se nám kazí při přejezdu do Hoštějna, kdy vylézá Oskar a nepřestává svítit celý den. Radostně na soutoku hážu na vodu a sjíždíme si 3 metry Březné. Čtvrtá řeka během týdne, slušné skóre. Kousek po startu se během kochání koupe Tomas, jinak žádná atrakce, dokonce ani na loděnici v Zábřehu. Ty vlnky si pamatujeme z jarních vod nějak větší. Končíme v Zábřehu u mostu a po návštěvě Keprtů v Leštině se rozjíždíme do domovišť.