HROŠÍCI

Páteční ráno se probouzím do provazů vody. Po Lesné se prohání děti, dupou v kalužích a vůbec si užívají hromady vody shora. I já mám radost. Poslední týdny nevěstily svým suchem žádné zázračné stavy vody a tak ty dva propršené dny přišly jako na zavolanou. Na Lipku dorážíme oklikou přes Mýto, kde nabíráme MKK, protože teta se jde v sobotu vystavovat. Na Lipku dojíždíme něco po desáté a než stíháme vybalit, už navigujeme zbytek brněnské sekce (Zuzka s Jardou) po místních objížďkách. MKK se jako navigátor osvědčil, protože za pár minut už staví vozy za trafačku. V chaloupce už od pípy zdraví Trojani, Štěpánci (obě větve), Hadros a FWJ.

Do gorodu totiž přišlo jaro,

moje tělo to zaregistrovalo

okamžitě, okamžitě exploduju fantasticky.

Tak jsem konečně vyhnali pavouky z neoprénů, zjistili, o kolik se přes zimu zmenšilo veškeré vodácké vybavení a jestli jsme nezapomněli pádlovat. Na rozjezd sezóny padla volba na Svratku z Českých Milov a účast nebyla vůbec špatná. Jessiovci zkontrolovali výšku všech lávek v dohledu, Štěpánci dodali k dokumentaci vybitou elektroniku, Kotlíci navlíkli do vesty rousňáka, Srnci oplakali 3. stupeň povodňové aktivity na Hloučele, Ešus s Jirkou a Romanem zasedli do kyblíků a z břehu to všechno dokumentovala Evča. Jirkova Hanka + 1 vyrazili obdivovat krásy Českých Milov a od odpoledne jsme o nich nevěděli. Vzhledem k tomu, že Evča v průběhu dne pořizovala jeden umělecký záběr za druhým, na vodáky už nevyšla baterka. Startovní pole se rozdělilo na letku vzducholodí, která zmizela za zatáčkou, ještě než kyblíkáři vůbec vyhrabali z kufrů neopreny, a kajakáře vyžadující bezprostřední kontakt s vodou.

Jak se jelo vzducholodím víme jen zprostředkovaně z úsměvů účastníků zájezdu po doplutí, na kyblíkách bylo občas mezi kamením veselo. Roman asi podcenil suchou přípravu, protože po 5-ti minutách zahlásil pouze: "nevím jak vy, ale já prostě musím" a dvakrát si chrstl obsah helmy na hlavu. Zjevně mu to k dostatečnému ochlazení nestačilo, protože se skoro v následující peřeji staví kolmo na šutr a ráchá ruce ve vodě. Obešlo se to bez koupání. Dle hesla "Otesánku, frajere, kdo zaváhá, nežere" u odbočky na Krásné likvidujeme Evce poslední zásoby buchet, protože na dojezdu by na nás určitě nezbylo. Roman stále nemá dostatečně mokro ve spodkách, tak si jde s buchtou v ruce sednout doprostřed řeky. Konečně je dostatečně ochlazen výměnou za pocit sucha a bezpečí.

Slunce pálí, ptáci zpívají a my se jen příjemně houpeme, kocháme, rozebíráme samé podstatné věci a po 3 hodinách na vodě dojíždíme do Borovnice. Po balení se nám ještě povedlo v místním hostinci zosminásobit počet hostů a v 17:00 už v Brně ukládám kajak ke spánku. Fotodokumentace ve víkendovkách 2013

update: Fotky od jessiovců